Druhy kytar

26. února 2007 v 10:47 |  Kytary
DRUHY KYTAR
Akustické kytary
  • Španělská kytara (také jen španělka) - je charakteristická kruhovým ozvučným otvorem a nylonovými strunami. Používá se především v klasické a španělské hudbě. Někdy se používají i kovové struny, ale obvykle není na tuto zátěž stavěna a tah strun nemusí vydržet.
  • Westernová kytara má vetší tělo než španělka, kovové struny a užší hmatník. Většina má také oproti španělkám orientační značky, které usnadňují orientaci na hmatníku
  • Jumbo je kytara určená pro kovové struny, má také kruhový ozvučný otvor. Korpus má masivnější a krk je přizpůsoben většímu tahu kovových strun. Používá se především v country hudbě.
  • Jazzová kytara (nazývaná také Gibson podle původního výrobce) se odlišuje tvarem ozvučných otvorů, které má dva, podobného tvaru jako u houslí. Má ostřejší zvuk, než španělka a je určena pro jazzovou hudbu.
  • Havajská kytara je konstrukčně podobná španělce, má širší luby a tedy mohutnější korpus. Je laděna do durového akordu a ke hře se používá zvláštní styl. Struny se nepřitlačují k pražcům, ale jejich délka chvění se zkracuje kovovým "pražcem" drženým v ruce. Vzniká tak charakteristický chvějivý zvuk s plynulými přechody mezi jednotlivými tóny. Používá se v etnické a country hudbě. Existují i elektrofonické varianty havajské kytary.
  • Dobro je nástroj s podobným laděním a stylem hry jako havajská kytara. Odlišuje se kovovými rezonátory umístěnými v otvorech vrchní desky. Nástroj byl zkonstruhován v USA (slovenským emigrantem Jánem Dopyerou - DoBro = Dopyera Brothers) a používá se v hudbě zvané "bluegrass", což je součást americké country hudby.
Elektroakustické kytary
Elektroakustické kytary konstrukčně vycházejí z klasické španělky, ale jsou opatřeny snímačem, umístěným nejčastěji v kobylce. Mechanicko-elektrický převodník snímače bývá obvykle piezoelektrický a přeměňuje mechanický tlak na elektrický signál, podobně jako mikrofon. Umožňuje to zesilovat elektronicky zvuk nástroje, ale zvuk neztrácí svou barvu klasické kytary, jako např. elektrofonická kytara. Pro dosažení ještě věrnějšího zvuku bývá snímač někdy doplněn malým mikrofonem, umístěným uvnitř korpusu. V kytaře bývá vestavěn předzesilovač s ekvalizerem.

Elektrofonické kytary

Kytara se na počátku 20. století začala používat i ve velkých orchestrech, kde vznikal problém se sílou zvuku - hlas kytary zanikal. Hledala se tedy cesta, jak zvuk kytary zesílit a byly zkoušeny různé principy a konstrukce snímačů. Nejlépe se osvědčil elektromagnetický snímač. Dnes jej tvoří malé cívky umístěné pod strunami, ve které se při pohybu kovových strun indukuje malé elektrické napětí, které je následně zesilováno zesilovačem. Cívka může být společná pro všechny struny nebo má svou vlastní cívku každá struna.
Elektromagnetický snímač nesnímá vibrací desky ale chvění strun, elektrofonické kytary tedy nepotřebují korpus. To se odrazilo na konstrukci - tělo se vyrábí z masivní desky dřeva nebo plastických hmot. Postupně se vyvinuly další typické znaky: ladicí kolíky se umisťují v jedné řadě. Dalším vybavením je páka, zvaná tremolo nebo vibráto, která umožňuje pohybovat při hře kobylkou a měnit tak výšky znějících tónů. Někdy bývají v kytaře vestavěny elektrické obvody jako předzesilovač nebo aktivní korekce.
Elektrofonická kytara je na těle opatřena konektorem Jack 1/4", pomocí něhož se připojuje k zesilovači. Použití zesilovače dává kytaře charakteristický zvuk, který je součástí některých druhů moderní hudby - rock'n'roll, big-beat atd. Signál z kytary se velmi často elektronicky upravuje pomocí efektů, jako např. booster, kvákadlo a pod.

Baskytara

Baskytara je na první pohled kytaře velmi podobná, ve skutečnosti se ale jedná o úplně jiný nástroj. Tónovým rozsahem je to vlastně obdoba elektricky zesíleného kontrabasu, se kterým má shodné strunění, pro provedení hmatníku (pražce), a způsob držení a hry se řadí ke kytarám. Akustické baskytary se používají málokdy.
Má obvykle pouze 4 struny naladěné do kvart - E1, A1, D, G (struna E1 - é kontra - zní o oktávu níže než struna E na kytaře). V poslední době se objevují i baskytary pěti a vícestrunné. Basová kytara hraje většinou jednohlasý part (u některých doprovodných stylů i akordy) a je určena k vytváření basové rytmicko melodické linky.
Hráč na baskytaru obvykle nehraje pravou rukou trsátkem, ale prsty a také prstoklad levé ruky se může lišit od kytarového (kontrabasový, tedy 3 půltóny na polohu). Je to způsobeno tím, že mensura je větší a vzdálenost mezi pražci je také větší než u kytary. Technicky zdatnější hráči však používají klasický kytarový prstoklad (4 půltony na polohu, každý prst obsluhuje jedno políčko) například v kombinaci s vícestrunnými baskytarami.
Někteří zkušení hráči používají bezpražcovou baskytaru. Má daleko více možností, kulatý a jemný zvuk, který je velmi podobný zvuku kontrabasu.
První baskytary se objevily v 50. letech 20. století, kdy nahradily klasické kontrabasy. Jejich vznik a vývoj velmi úzce souvisí s rozmachem rock'n'rollové a rockové hudby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | E-mail | 11. května 2007 v 17:39 | Reagovat

V létě si pořádně u štusu zahrajeme :)

2 mno nic mno nic | 7. listopadu 2007 v 13:52 | Reagovat

docela hodne good hodne si my pomoh s mym referatem mooc dik.

3 Tomáš Tomáš | 21. června 2010 v 14:30 | Reagovat

Hezky okopčeno z wiki:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama