Démoni

18. března 2007 v 8:54 |  Nadpřirozené a bájné bytosti
DÉMONI
[Řecky daimón, latinsky daemon], mytologie, nadpřirozená bytost či síla schopná prospívat nebo škodit lidem i bohům; svou podstatou a zprostředkující funkcí mytický článek mezi bohy a lidmi; nižší božstvo projevující se v přírodních úkazech; duch; v řeckém chápání též héros, v křesťanství padlý anděl, ďábel či pohanský bůh. V mytologii všech národů symbol závislosti člověka na přírodě (démonické síly). Víra v démony jako nejstarší kult lidstva realizovaný v rituálech a náboženských obřadech (oběti, zaříkávání, amulety, modlitby) měla lidový i oficiální charakter a většinou přetrvala doménu bohů (egyptské náboženství). Svět démonů měl svou hierarchii (vyšší a nižší démon) a klasifikaci, například podle vztahu k lidem (dobří a zlí démoni), vzhledu (démoni v lidské, zvířecí či kombinované podobě), místa působení (pozemští, podsvětní a nebeští démoni) ap. Kult démonů se nejsilněji projevil v zemích Asie a ve starověkém Egyptě, odkud pronikl přes antický svět do židovského a křesťanského náboženství (boj křesťanské církve proti neoficiálnímu kultu démonů).
satyrové
[Řečtina], řecká mytol, démoni žijící v lesích a na horách, prostopášní a nezbední průvodci Dionýsovi. Měli lidskou postavu, ale koňské uši, ohon a kopyta. Označení satyrů pro bytosti kozlí podoby je doloženo až z helénistického období.
Siléni
Řecká mytologie, démoni plodnosti v přírodě, charakterizovaní smyslností a chlípností. Ve výtvarném pojetí i mytologické symbolice byli podobní satyrům, paniskům a jiným vegetativním démonům, jejichž podobnost patrně odráží místní rozdíly ve zpracování podobných představ. V mýtu byli spjati nejčastěji s Afroditou, Dionýsem či Midem.
Korybanti
Řecká mytologie, maloasijští horští bohové či démoni uctívaní v kultu Kybely, "Velké matky bohů". Jejich orgiastický kult se vyznačoval ohlušující hudbou, zuřivým tancem a šermováním zbraněmi. Pro značnou výstřednost kult Korybantů v Řecku ani v Římě nikdy nezdomácněl.
Aladlammú
Aladlammú (též alad, akkadsky šédu) - v sumersko-akkadské mytologii většinou dobrý ochraný démon v podobě lva (nebo býka) s lidskou, vousatou hlavou.
Jsou známy i případy, kdy vystupuje jako zlovolný démon, pravděpodobně nejde o jeho jiné chování, ale pouze o lokální snahu dostat tohoto démona do jiné role.
Ve své ochrané funkci střežil chám, město, nebo i konkrétního člověka.
Lamma
Lamma (akkadsky Lamassu, Lamassatu) - strážný démon v sumersko-akadské mytologii, většinou ženského pohlaví. Tento duch se přimlouval za člověka u bohů, byl jeho posel mezi ním a bohy, uváděl ho do chrámu a mezi bohy.
Strážného démona mohl mít každý, ale mohl být i skupinový - pro rodinu, chrám, město. Tímto jménem bývaly označovány i různé ochranné bytosti.
Zobrazováni jsou zpravidla jako lvi s lidskou hlavou s vousy s korunou a rohy, jejich sochy bývaly umisťovány u vchodů do paláců, bran měst, atp.
Pazúzu
Pazúzu je v sumersko-akkadské mytologii zlý démon mužského pohlaví. Někdy bývá nesprávně ztotožňován s Asmodeem.
Pazúzu má pitvorný obličej s vypoulenýma očima a dlouhými rohy, z jeho šupinatého těla vyrůstají čtyři křídla. Chodí nahý se ztopořeným penisem, na jehož konci je hadí hlava.
Je nositelem zlých sil, zároveň však působí jako ochránce proti démonu kojenecké úmrtnosti Lamaštu. Jeho amulety si zavěšovaly těhotné ženy kolem krku.
Byl považován za syna Chanbua (krále démonů zlých větrů).
Pro svůj zvláštní vzhled se občas objevuje v určitých typech počítačových her a filmů.
Incubus
Incubus (pl. incubi; též inkubus) je ve středověké křesťanské mytologii druh démona, který se pohlavně stýká se ženami, ve spánku je znásilňuje, případně u nich vyvolává sexuální představy. Incubus přitom oběti vyčerpává, někdy až k smrti.
Někdy je incubus označován jako mužský démon, ale tato interpretace není jednoznačná. Démoni jsou obecně ve středověké démonologii považováni za bezpohlavní. Jméno incubus z "ležeti navrhuje" zdůrazňuje, že démon vystupuje v mužské roli při pohlavním styku.
Ženskou obdobou incuba je succubus, démon, který svádí muže a souloží s nimi. Vzhledem k zmíněné bezpohlavnosti démonů je možné, aby tentýž démon vystupoval v různých situacích jako succubus i incubus.
Succubus
Succubus (pl. succubi; též succuba, sukubus ; z latinského succubare, "ležet vespod") je ve středověké křesťanské mytologii druh démona, který svádí muže, zvláště pak mnichy, pohlavně se s nimi stýká a přitom je vyčerpává, někdy až k smrti. Působení succuba byla často připisována poluce.
Někdy je succubus označován jako ženský démon, ale tato interpretace není jednoznačná. Démoni jsou obecně považováni za bezpohlavní a i jméno succubus z "ležeti vespod" zdůrazňuje, že démon pouze vystupuje v ženské roli při pohlavním styku.
Mužskou obdobou succuba je incubus, démon, který svádí ženy a souloží s nimi. Vzhledem k zmíněné bezpohlavnosti démonů je možné, aby tentýž démon vystupoval v různých situacích jako succubus i incubus.
Otázka, zda jsou andělé (resp. démoni) schopni pohlavního styku s lidmi, a zda je tento styk podoby duševní nebo tělesné, byla předmětem zájmu středověké teologie. O succubech se zmínil například i Tomáš Akvinský v Summa Theologiae i další autority, a jejich existence tak byla poměrně pevně zakotvena.
Zvláštního rozvoje se víra v succuby dočkala v průběhu čarodějnických procesů. Podle proslulé knihy Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice) například succubi sbírali semeno mužů se kterými spali. Následně incubi používali toto semeno k oplodňování žen. Styku s démonem (ďáblem) byla také přisuzována iniciační funkce a mělo k němu docházet i na čarodějnických sabatech.
Motiv succuba se objevuje v knize Honoré de Balzaca Succubus aneb běs sviňavý ženský (v orig. Le Succube).
Tentýž motiv succuba (příp. incuba) lze nalézt v tetralogii Sergeje Lukjaněnka Noční hlídka.
Kurétové
sluli dle staré řecké, původně krétské báje pohorští démoni, mladiství tanečníci (pyrrhichisté), kteří provozujíce zbrojný tanec (puĺćťqh), meči o štíty tlukouce hleděli na Krétě přehlušiti pláč nově narozeného Zeva, aby unikl nástrahám otcovým; pak stali se jeho kněžskými sluhy, jimž připisována též moc věštecka. Pokládáni buď za autochthony nebo za potomky idských Daktylů, s nimiž často stotožňováni; též odvozován jejich původ ze slz Zevových nebo z deště. Obyčejně uvádí se devět [Kurétové]-tů; bydlištěm jejich byly hory, kdež chovali ovce, včely a lovili. Z Kréty kult jejich dostal se do Messénie, Élidy, Arkadie, pak do Malé Asie, kdež splynuli v jedno s Korybanty.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzaneshka Zuzaneshka | Web | 18. března 2007 v 10:29 | Reagovat

tak jo =)

hned si tě přidám do spřátelených

2 ada ada | Web | 5. června 2008 v 18:28 | Reagovat

supeeer

3 DeXiS.3 DeXiS.3 | E-mail | 14. března 2009 v 20:37 | Reagovat

Viděli ste vůbec horor The Exorcist z roku 1973 ?

Tož tam je démon Pazuzu...!

4 Luela Luela | 11. června 2009 v 10:59 | Reagovat

Ne . O čam to je?

5 Marian Marian | E-mail | 27. června 2010 v 19:55 | Reagovat

Znam kamarada ktery mě smulu a až začal kteslyt pentagrami a obracene křiže(vyryvat do ruky ad.).Zažal mit poslební dobou štěstí.Tak že si myslim že uržitě něco jako zla síla existuje ale moc bychnato nedal.Ja sem to skusil ale na opak měl jsem pocit vždycky rano v 1 hodinu když jsem nemohl usnou že unás chodi někdo po pudě pak jsem zdědil řetízek(kříž) a už nic takoveho neslýcham.Celý život jsem měl smůlu.Take jsem to skusil s pentagrami a
mam štěstí.Vyhral jsem věc do konce mam možnost v mem fotbalovem klubu byt trenovany jedním znejlepších polskych treneru ale zato naopka smula provazi moji rodinu narazl jsem si nohu a nadruhy dem jse stallo to same i memu otci ale 2krat horší rodina se spolu přestava bavit a rospa dase.Proto bich rači dal nato nosit křizě a ne pentarami.Rači mít smulua sve bliske než mit štěsti a nemit své bliske.

6 Light Light | 27. září 2010 v 10:23 | Reagovat

Moc zajímavý, mám stejnou zkušenost jako Marian. Řekl bych až totožnou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama