Nejsilnější živly - 1. kapitola

12. února 2008 v 18:38 | Eviika |  Celé knihy
NEJSILNĚJŠÍ ŽIVLY
  • Takže nejdřív asi vysvětlení o co vlastně jde .. zkoušela jsem trochu psát .. moc toho zatím nemám a ani nevím jestli to má nějaký smysl .. takže pokud se líbí či máte nějaké připomínky sem s nima .. kdyžtak budu psát dál :)

  • 1. Kapitola - Prazvláštní místo
Všude kolem jen tma, podivné prázdno, ale přece zde bylo ještě něco nebo snad někdo další. Malá Cady vypadala vyděšeně a není divu, protože se ocitla na pro ni neznámém místě a úplně sama. Na dohled nebylo nic než temnota a stíny, které naháněly hrůzu. To vše bylo nad míru zvláštní, ještě včera Cady ležela ve své posteli a dnes se probudí zde. Jevilo se to téměř jako noční můra, ale vše bylo až příliš skutečné, nemohla tedy uvěřit, že by se jí to mohlo jen zdát.
Důvod, proč se probudila právě zde, jí však měl být prozatím skrytý. Je velmi zvláštní, že si osud vyvolil právě ji, Cady, tu dvanáctiletou smolařku. Sama se svým otcem se protloukala světem, který, jak říkával tatínek, už nikdy nebude jako dřív. Před třiceti lety se prý stalo něco hrozného, ale Cadin otec to nezažil na vlastní kůži, o všem se dověděl jen z vyprávění jednoho z vesničanů, který přežil. Lidé to nazývali Fors, ovšem nikdo z nich přesně nedokázal popsat jeho podobu, jediné, co věděli, bylo, že vše co tomu přijde do cesty, bude okamžitě a bez milosti zničeno. Zkáza tehdy potkala i vesnici, ve které žila rodina Cadina tatínka. Téměř všichni do jednoho zemřeli, až na Cadina otce a pár dalších, co měli štěstí. Jeho záchranou se stal fakt, že v době, kdy se vše událo, pobýval na návštěvě u své tety v dosti vzdálených končinách. Poté co se vrátil a vše zvěděl, byl nucen pohřbít své blízké a sám se raději odebral hodně daleko, kde ho nikdo neznal a o Forsovi tu nevěděli. Pokaždé, když si vzpomněl na onu událost, se mu vlily slzy do očí, taková to pro něj byla rána. Cady moc dobře věděla, že se v žádném případě nesmí tatínka na nic vyptávat, velmi by se hněval, ale samozřejmě byla zvědavá asi tak jako každé malé děvče. Její všetečné otázky neměl rád, ale jednoho dne už nebylo úniku a nezbylo mu nic jiného, než jí přiznat pravdu. Tak se Cady o všem dozvěděla, a jakmile ukojila svou zvědavost, už o tom s tatínkem nikdy nepromluvili ani slovo.
Vraťme se teď na chvíli zase zpět za malou Cady. Jak již víme, je stále ještě sama na neznámém místě. Nejhorší na tom všem bylo vědomí, že už možná nikdy neuvidí tatínka. Měla ho moc ráda, a proto se spíš bála o něj než o sebe. Do jejích panenkovských očí se vkrádaly slzy. Proplakala dobrou půlhodinu a přitom si představovala, jak bude tatínek smutný, až zjistí, že jeho dcerka neleží ve své posteli. Jestlipak se vydá ji hledat. I kdyby tak učinil, stejně nemá sebemenší šanci na úspěch, vždyť ani sama Cady nemá potuchy, kde se nachází a to už s tatínkem viděli mnoho různých míst, ovšem žádné z nich se tomuto nepodobalo. Poté co se řádně vybrečela, si otřela slzy ze svých červených tváří a rozhodla se zachovat klid, přesně tak jak jí to učil její otec. Začala tedy přemýšlet, jak se z téhle šlamastiky dostat a jelikož kolem sebe neviděla sebemenší náznak života, nezahlédla ani žádné světýlko v dálce, zkrátka nic, rozhodla se jít stále stejným směrem a pak se uvidí, zda- li někam dorazí. To bylo v tuto chvíli její jedinou nadějí.
Zdálo se jí, že už jde snad roky, ale stále nic. Cestou nepotkala ani jednoho člověka, ani jednu ubohou veverku nebo broučka, prostě nic. Situace se jevila beznadějně, ale Cady se v žádném případě nevzdávala. "Co asi dělá tatínek?" pomyslela si. Vzpomínka na něj jí poháněla dál a dávala jí sílu k pokračování. Když už byla unavená, rozhodla se trochu se prospat a zároveň doufala, že až se opět probudí, bude ležet ve své posteli a uvidí před sebou svého tatínka. Ulehla tedy na tvrdou zem a pokusila se co nejpohodlněji uvelebit a uložit se ke spánku. Dlouho se jí to nedařilo a stále se vrtěla a hledala nejvhodnější polohu, ta na sebe ovšem nechala ještě dlouho čekat stejně tak jako kýžený spánek. Nakonec se ho dočkala a této těžké situaci to pro ni byl jediný okamžik, kdy nemusela myslet na to, co s ní bude dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maja maja | 23. února 2008 v 11:44 | Reagovat

Ty asi budeš hodně talentovaná... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama